Popsorgon, Popamarant, Popteff

Je mi trapné toto nazývat receptem... Je to spíš taková babská rada, která se bude hodit i pokud chcete dělat popamarant, popteff, případně jste koupili pytlík kukuřice na popcorn, že jako dětem ukážete, jak se to dělalo před vynálezem mikrovlnky, a ona potvora ne a ne popraskat…

Proč vlastně některá kukuřice puká a jiná ne? Tajemství se skrývá v obyčejné vodě. Zrno, trochu vlhké zevnitř, se prudce zahřeje, voda se mění v páru a trhá a trhá… Pára má sílu, milé děti!

Tedy máme hrst čehosi (čiroku), co původně nebylo určeno na upraskání, a víme, že zítra nebudeme mít co k snídani, protože došel chleba. Nebo máme chuť na něco velmi křupavého a nemůžeme kukuřičné lupínky. Namočíme si tedy asi půl hrnečku čiroku na cca půl hodiny až hodinu do vody. Scedíme, necháme trochu oschnout. A přesypeme do sklenice, uzavřeme a strčíme do ledničky, abychom si byli jistí, že místo pukaného čiroku nebudeme mít klíčený.

Ráno zahřejeme hrnec či pánvičku, nalijeme trochu oleje, jen tak, aby potáhl dno. Z oleje se začne kouřit, v tu chvíli nasypeme zrní (všimli jste si, že není už skoro mokré, zato nám krásně nabobtnalo?), tak, aby bylo v jedné vrstvě. Přiklopíme poklicí, chceme-li, aby v hrnci něco zůstalo: Ztlumíme teplotu a pražíme. Občas zatřeseme a nakoukneme opatrně dovnitř. Po počáteční bouřlivé aktivitě, za minutu až dvě, je většina zrn, schopných puknutí, rozpukaná.

Použijeme zamíchané do jogurtu či mléka, osolené na rychlé chroupání nebo do křupavých směsí.

Poznámka

I tento nabobtnalý čirok nerozpuká všecek, cca 30 % zrn nepukne, jen se upraží. Vzhledem k tomu, že má tenkou slupku, nevadí to, křupe stejně, zuby si na něm nevylámete.